Ráno si máme před zrcadlem říct, že jsme naprosto sebevědomí. Jenže za hodinu nás čeká nepříjemný rozhovor a jistě se necítíme. Větu vyslovíme, ale hned za ní přijde námitka: kdyby to byla pravda, takhle bych se přece nebál. Povzbuzení se změnilo v další spor se sebou.
Afirmace je zde jednoduché označení pro větu, kterou si záměrně opakujeme jako podporu. Někdo ji rád používá, jinému nesedí. Není nutné rozhodnout, že všechny takové věty jsou výborné nebo zbytečné. Můžeme se podívat na jednu konkrétní a na to, co od ní očekáváme.
Přání a popis současnosti nejsou stejné
„Chci si při rozhovoru více věřit“ vyjadřuje přání. „Jsem vždy sebevědomý“ popisuje stav, se kterým možná nesouhlasíme. Rozdíl není jen v síle slov. V prvním případě si ponecháváme prostor pro učení, v druhém po sobě můžeme chtít potvrzení něčeho, co právě neprožíváme.
Když se objeví nesouhlas, lze si všimnout jeho obsahu. Vadí nám slovo „vždy“? Představa, že sebevědomý člověk nikdy neváhá? Nebo věta míří k něčemu, co ani není naším cílem? Takové otázky jsou konkrétnější než závěr, že máme nějaký vnitřní blok. Nemusíme jej pojmenovávat, abychom formulaci změnili.
Nesouhlas také nemusí skrývat hlubší tajemství. Věta může jednoduše znít cize, přehnaně nebo příliš slavnostně. To, co jednomu člověku připadá povzbuzující, nemusí být jazyk druhého. Máme možnost používat vlastní slova místo převzatého prohlášení.
Věta, o kterou se dá opřít
Před rozhovorem může být přijatelnější: „Mohu si připravit, co chci říct.“ Nebo: „Nemusím odpovědět okamžitě na každou otázku.“ Takové věty nepožadují, abychom se cítili dokonale jistě. Připomínají možnost jednání, kterou skutečně máme. Dají se spojit s přípravou jednoho bodu nebo žádostí o čas na rozmyšlenou.
Podobně široké „Mám se bezvýhradně rád“ lze nahradit menším záměrem: „Dnes si udělám přestávku, kterou potřebuji.“ Není to nižší stupeň lidské hodnoty ani slabší výkon. Jen konkrétnější způsob, jak vyjádřit ohled k sobě. Původní věta může někomu vyhovovat, ale nemusíme se k ní dopracovat za každou cenu.
V rámci FasterEFT nebo jiné osobní praxe se lze zajímat o reakci, která při určité formulaci vzniká. To však není důvod nutit se k opakování, dokud nesouhlas nezmizí. Můžeme jej zaznamenat, probrat s průvodcem nebo pro tuto chvíli zvolit jiný postup. Formulace má být pomůckou, ne zkouškou poslušnosti.
Ověřit užitečnost v obyčejném dni
Po rozhovoru se můžeme ptát, zda nám připravená věta k něčemu posloužila. Vzpomněli jsme si, že smíme požádat o vysvětlení? Podařilo se nám říct jeden důležitý bod? Odpověď může být smíšená. Nemusíme z jedné zkušenosti vyvozovat obecný soud o sobě ani o všech afirmacích.
Pokud nás opakování vět zaměstnává víc než skutečná příprava, můžeme ho zkrátit nebo vynechat. Někdy bude užitečnější vyzkoušet si rozhovor nahlas, zjistit chybějící informaci nebo se prostě vyspat. Podpůrná věta nemusí zastávat úkoly, na které sama nestačí.
Přesnější jazyk může být méně působivý a přesto nám lépe sedět. Nemusíme si před každým krokem připadat silní, vyrovnaní a připravení. Můžeme mít pochybnosti a zároveň vědět, co zkusíme udělat dál.
Pokud tě zajímá práce s emocemi, osobní rozvoj a principy FasterEFT, můžeš se podívat na další materiály a e-booky, které ti pomohou na této cestě, vstup do mého obchodu.