Když onemocní dítě, většinou nehledáme souvislost s námi samými. Jenže děti jsou naše zrcadla a jejich potíže často odrážejí vnitřní stav rodičů – nejčastěji maminek. Při terapii proto pracuji právě s nimi.
Například jedna maminka se trápila, že její tříletý syn měl už několik dní opar, který se nehojil. Opar souvisí s pocity viny – a ty se týkaly maminky samotné. Byla nešťastná, že syna jednou plácla přes ruku a pak si přečetla článek, který v ní vyvolal obavy, že mu způsobila trauma. Po odstranění pocitu viny se opar druhý den začal hojit.
Jiná maminka řešila časté úrazy syna – vždy se staly, když byla přítomná. Ukázalo se, že šlo o její vlastní pocit, že na sebe nemá čas. Po zpracování tohoto tématu úrazy ustaly.
Častým problémem je i dětská agrese. Jeden chlapec se začal chovat agresivně vždy, když necítil dost pozornosti. Ve skutečnosti mu ale nešlo o pozornost na 100 %, ale o to, aby maminka byla při společně tráveném čase opravdu přítomná a měla z něj radost. Po terapii maminka dokázala změnit svůj postoj a vztah se uvolnil.
Další chlapeček trpěl neustálou rýmou. Rýma symbolizuje zmatek v hlavě – a tento zmatek souvisel s nerozhodností maminky, zda mít druhé dítě. Po zpracování obav a pocitů mohla přijmout své rozhodnutí bez výčitek i strachu a rýma zmizela.
Děti jsou skutečně citlivými zrcadly našich emocí a vnitřních konfliktů. Jakmile dokážeme změnit sebe, uleví se i jim.